Rady dobyvatelům

Dobýt hrad není žádná legrace, natož pak dobýt Pernštejn. V celé historii hradu se to žádnému vojsku nepovedlo. Namále měl hrad jen jednou, a to při obléhání švédskými vojsky. Švédi byli natolik obratnými vojevůdci, že se jim podařilo zbořit dvě patra jedné z hradních věží. Ta už nikdy nebyla dostavěna.

Nezrekonstruovaná hranolová věž

Ale ani shození části věže však Švédům nezajistilo úspěch, nedostali se ani za hradby. A co kdyby se nepřátelé dostali až na nádvoří. Zde měl Pernštejn připraveno nejedno obranné překvapení.

Vrátný a můstek

Pokud se útočník dostal až k hlavní bráně, zdaleka neměl vyhráno. Přes hradní příkop vedl malý padací můstek a hned vedle něj byla důmyslně umístěna malá vrátnice s velmi úzkými průhledy. Tak úzkými, že jimi sotva pronikalo denní světlo, ale dostatečně na to, aby jimi pronikla střela z kuše. Než se útočník dostal k můstku, mohl být docela dobře zastřelen, aniž by hrad nějak ohrozil. A pokud se dostal k vrátnici, musel projít přes můstek na hlubokým příkopem. Spadnout do něj jistě nebylo příjemné a dostat se přes něj zase nebylo lehké. Zkusme předpokládat, že útočníci byli natolik šikovní, že se nakonec přes příkop dostali a vrátného odstranili.

Nástrahy schodů

Hrad Pernštejn

První patro hradu nebylo něčím, co by útočník toužil dobýt. Skutečné kořisti se vždy skrývají výše, i s pány hradu a ozbrojenou posádkou. Vchod do vyšších pater hradu byl znesnadněn úzkým točitým schodištěm – jedinou přístupovou cestou do vrchního patra. Na úzké schodiště se jen ztěží vešli dva neozbrojení lidé, vojáci v brnění prošli s potížemi. Krom toho bylo schodiště postaveno s velkou nápaditostí - pravotočivě. Pokud útočník stoupal nahoru po pravočitých schodech, měl volnou pouze levou ruku, a ta se příliš nehodila k boji. Pravačka byla „uvězněná“ na užší straně schodiště a tak se dobyvatelé jen těžko mohli bránit. Jako třešinka na dortu byl na konci schodiště pouze nízký vchod a dvojitý schod. Zkuste si někdy lézt do nízkého průchodu s vysokým prahem. Co strčíte do takových dvířek první? No přece hlavu. Ve chvíli, kdy útočník tento pohyb udělal, byla mu bez milosti hlava setnuta.

Co takhle hrad otrávit?

Pokud by se dobyvatelé snažili hrad vyplenit tím, že otráví přívod vody, měli by smůlu. Pernštejn nemá a nikdy neměl vlastní zdroj pitné vody. Nebylo tedy co otrávit. Otrava nepřicházela v úvahu, stejně jako vyhladovění. Hrad měl velkou zásobárnu a po dlouhou dobu mohli jeho obyvatelé existovat bez přičinění vnějšího okolí.

Dobýt Pernštejn nebylo jednoduché. Důmyslu stavitelů zřejmě vděčíme i za to, že hrad dodnes stojí v tak zachovalé podobě, která se jen málo změnila od toho, jak vypadal v 16. stol.