1 Vstup do zahrady, kryté schodiště
Horní vstup do zahrady, později nazývaný Schröfflova zahrádka, byl na místě bývalé konírny zřízen r. 1802. Na portál s dvoukřídlou mříží, zdobený kamenným rodovým znakem Schröfflů, navazuje krytá schodišťová chodba přes příkop, dole uzavřená dvojími dveřmi.  Napravo pokračovalo kryté schodiště, umožňující sestoupit suchou nohou až ke skleníkům a fíkovně na terasách. Nalevo se tzv. smutnou alejí vcházelo do lesnaté části.

2 Terasy bývalých skleníků
Před rokem 1888 stával na terase dlouhý skleník a fíkovna, po jejich zrušení z nich zbyly jen zdi výtopných chodeb, které pokryly treláže. Ve skleníku se kromě citrusů a exotických rostlin pěstovaly a množily oblíbené, ale drahé ananasy (v r. 1806 to bylo 125 plodících kusů, přičemž vypěstování jednoho vyšlo na 43 zlatých).

3 Odpočívadlo u paraplete
Nabízelo odpočinek s ochranou před sluncem či deštěm. Nad ním stávala malá vodárna, ze které se ovládalo potrubí, vedoucí vodu z kašny na 1. nádvoří k vodním hříčkám. Ty se spouštěly pouze při procházkách panstva či jejich hostů zahradou.

4 Růžový kopeček a nika se sochou Apollona
Částečně zahloubená spirálovitá cesta na kopeček, lemovaná růžemi, přinášela určitý prvek hravosti. Odměnou za cestu na vrchol je odpočinek na lavičce spojený s vyhlídkou na celou terasovou zahradu, dole ukončenou velkým bazénem i na výše položenou niku s měděnými vázami a sochou Apollóna, která tvořila jednu z dominant terasové zahrady. Dvě půlkruhovitě vyzděné vyhlídky s formálně zdůrazněnou branou, zdobenou měděnými vázami s ananasy, završovaly osu terasové zahrady.  

5 Bazén s vodotryskem
Kruhový mramorový bazén se zoomorfním vodotryskem patřil k oblíbeným vodním hříčkám. Vodotrysk tvoří propletená těla různých vodních živočichů, z jejichž tlamiček tryská voda. Terénní úprava pod vysokou opěrnou zdí s obloukovou kamennou lavicí byla v dobových vzornících označována jako amfiteátr.

6 Vyhlídková terasa nad tureckými lázněmi
Ze zatravněné plošiny, ukončené dvěma souměrnými rondely se sochami na podstavcích (blíže neurčené mužské postavy), se scházelo na vyhlídkovou terasu, která zastřešuje stavbu tzv. tureckých lázní. Z  terasy, ohraničené dřevěným stříbrně natřeným zábradlím s dekorativními vázami, se naskýtal pohled nejen na bazén s vodní kaskádou, ale i na vzdálenější vyhlídky, např. kamenný most na protějším kopci (dnes zarostlý).

7 Turecké lázně
Lázně, nazývané později turecké, byly inspirovány orientem a jejich okna byla původně zasklena pestrobarevnými vitrážemi. Symbolicky vyjadřovaly očistu, které lze dosáhnout pobytem v umělecky přetvořené přírodě sentimentálního parku. Lázněmi protékala voda, která jako jeden z přírodních živlů musela být v parku obsažena, a to zejména v jeho příjemné části.

 8 Velký bazén s vodní kaskádou
Velký bazén, označovaný též jako rybník, je největším vodním prvkem zahrady (23×37 m). Je položen v místě, kde se kříží dvě důležité zahradní osy – ukončuje klesající osu terasové zahrady a současně je zapojen do koncepce rovinaté formálně rozvržené části zahrady. Voda stéká do bazénu po kaskádě z mramorových desek s chrličem ve tvaru dvou velryb. Po stranách bazénu jsou umístěny sochy antických bohyň Flóry a Diany.

9 Exteriérová expozice s haptickým modelem zahrady, anglo-čínská zahrada, haltýř
Níže položená a vizuálně oddělená zahrada s nepravidelnou sítí cest mezi skupinkami stromů a keřů, jezírkem a meandrujícím uměle vytvořeným potokem překlenutým „čínskými“ mostky, patří svou koncepcí mezi rokokové sentimentální zahrady. Rozkládá se na většině plochy bývalého mělkého, tzv. plodového rybníka. Její dominantou je vyvýšený čínský pavilon. Nedaleko nad ním je umělé prameniště potoka s vyhlídkou. Po r. 1850 byla dostavěna sádka na ryby – haltýř, dřevěná stavbička s protékající vodou.

10 Čínský pavilon
Mezi exotickými stavbami anglo-čínských zahrad nemohl chybět čínský pavilon, zde ve tvaru osmistěnu. Byl vybaven šesti „čínskými“ sofa a osmi křesly. Sloužil jako zahradní pavilon, vhodný k podávání čínského čaje. Stěny interiéru pokrývá iluzivní exotická výmalba I. Mayera. Freska je pod klenbou s oblačným nebem pojata jako otevřený iluzivní prostor krajiny s exotickou vegetací, drobnými stavbami a cizokrajnými zvířaty, jako jsou opice, ptáci a hmyz. Procházka zahradou tak mohla pokračovat dál do neskutečné, namalované krajiny.

11 Barokní formální zahrada se sochami
Formální, původně barokní část zahrady je oproti okolnímu terénu vymezená zídkami a živými ploty. Po obou stranách bazénu bylo vysázeno 160 ovocných stromů, seskupených do geometrických polí s pravidelnou sítí cest. V průhledech mezi stromy byly, stejně jako dnes, symetricky umístěny sochy antických božstev Flóry a Diany. Formální zahradu uzavírala socha Herkula.

12 Poustevna neboli ermitáž
Poustevny bývaly místem, kde bylo možné oddávat se samotě a meditaci, postupně však ztratily svůj duchovní rozměr a sloužily spíše k pobavení a rozptýlení návštěvníků. Pernštejnská prostá kamenná stavba (původně se zvonicí) kontrastovala s interiérem, vybaveným jako salon. Atraktivitu místa zvyšovala mechanická dřevěná figurína poustevníka. Pochmurným místem zůstalo sklepení, kde však studánka jako pramen života nabízela návštěvníkům osvěžení.

13 Obelisk
Dominantou zahrady umístěnou v jejím pomyslném středu byl obelisk, nazývaný též pyramida. Byl zhotoven v roce 1805 podle návrhu sochaře Ondřeje Schweigla. Posléze byl pojat jako památník zakladatele parku Ignáce Schröffela z Mannsbergu (†1805) a doplněn čtyřmi alegorickými reliéfy s vytesaným dedikačním nápisem: Zesnulému příteli, všemi oblíbenému – vynikajícímu občanu zasloužilému o vlast – pánu k poddaným nejlaskavějšímu – mravnému, milému, drahému.

14 Kenotaf Františka Schröffla z Mannsbergu (†1806)
Kenotaf, symbolický náhrobek, je inspirován antickou stélou. Zároveň je jakýmsi portálem s uzavřenými dveřmi, poukazujícím na odchod zemřelého za bránu, jež odděluje živé od mrtvých. Sousoší plačící vdovy Antonie s dcerami Josefínoua Antonií zvyšuje nostalgické působení místa. V tympanonu jsou umístěné vojenské symboly, pod nimi dedikační nápis: Nejdražšímu manželovi Františkovi svobodnému pánovi Schröfflovi. Kenotaf s kamennou lavičkou je umístěn v melancholické části parku jako intimní místo vhodné k rozjímání. Dramatičnost přírodní scenérie pod vystupujícím skalním hřbetem ve spojení s tématem smrti nahrává ke vzniku tajemných legend, v tomto případě pověsti o zazděném hraběti. Kenotaf je dílem sochaře Ondřeje Schweigla z r. 1807.

15 Bastion se sochou Apollona
Bastion byl součástí raně barokního opevnění, k němuž podél hradeb vedla cesta pro přivážení děl. Ta byla proměněna v alej, lidově nazývanou „smutná“ nebo „alej vzdechů“, kudy truchlící vdova procházela k památníku manžela F. Schröffla. V kompozici představuje vyhlídková plošina se sochou Apollona nejvyšší a v podstatě konečný bod parku.

16 Východ